středa 28. června 2017

Pivoňkový...

... letošní pivoňkové ohlédnutí... 

Už třetím rokem mi nakvétá ... moje první pivoňka... vysazená v srpnu 2014 (k roku narození Křemílka) ... je z ní už pořádný keř ♥. 
Sleduji a okukuji ji už od prvních poupátek a nemůžu se dočkat až rozkvete do plné krásy a vůně.




... letošní první pivoňka byla kupovaná... narozeninová...



... měla jsem z strašnou radost a nosila si ji pořád sebou...
... doma, venku, do ateliéru a dokonce i do koupelny :)
... jediná škoda, že ta kupovaná nevoní tolik to pak ty zahradní...

... ale o pár dní později jsem se dočkala i těch "domácích" ;)



... babička vždycky říkala, že když jsou pivoňky rozkvetlé "jako bačkory", tak bude dozajista pršet...



... ale oni neztrácejí na půvabu ani po dešti...







... voní mi dětstvím, prázdninama... takovým tím zvláštním pocitem konce školního roku ;)... pamatuji si, že jsme jich měli na zahradě tři obrovské keře... bílé, růžové a takovéhle fialové... nosila jsem je vždycky do školy pani učitelce... Dělá se to dneska vlastně vůbec ještě? Krom konce školního roku? :)
... nevím proč, ale ty keře se vykopaly a leta letoucí jsme je neměly... Mamka je vysadila až taky tak pět let zpátky... a přesně zase ty tři keře... jednou, až budu stará a budu tam bydlet a budu poté zahradě chodit, budu strašně nostalgicky trapná a budu je trhat vnoučatům pro pani učitelky do školy... a oni určitě budou kroutit očima a říkat... "babi, kde žiješ, to se přeci nedělá! :)" 

Sama sobě do vázy je ale trhat nepřestanu :)






... akorát jsme letos přišli na to, že můj milí je na ně alergický... pšíká a pšíká, až by se upšíkal... takže jakmile začne jejich období, musím zásobit náš šuplík zdraví antipivoňkovýma tabletkama... protože příští rok už nám doma pokvetou keře dva (druhý jsem zasadila minulý rok k roku narození Terezky)... ♥




Narozeninové andělky už do světa letí!

Krásné ráno, moji milí ;)

... já vím, to moje království v porovnání nic moc. A taky je fakt, že ne všem je vůně barev a terpentýnu příjemná a lákavá ;) ... Ale věřte, že já ten svůj kout miluji. Ateliéry a jejich kouzlo mě táhne od malička. Pamatuji si na atelier mého strejdy, akademického malíře. Jeho osobně si už nevybavím, byla jsem hrozně malá... maximálně čtyřletá... ale ten jeho ateliér a tu zvláštní vůni a světlo, to ano... 

... ale nebojte, dnes vás žádnou návštěvou u nás trápit nebudu ;) jsem tu proto, že s velkou fanfárou hlásím, že andělky z narozenivé giveaway jsou hotovy ;)... tak snad se budou novým majitelkám líbit a udělají radost!

... odešlu do konce týdne a určitě ještě pošlu emailem info ;)...




Občas mi píšete, jestli andělky budou i na Fleru k mání. Určitě budou ;)

A já polkla poslední hlt ranní kávy a mizím. Mám doma od pondělí dva marůdky, tak jdu připravit čerstvou dávku cibulového sirupu, navařit čaj a připravit kapesníky ;)

Mávám!
Vaše Šárka ♥

úterý 27. června 2017

... moje království...

... hlavně tedy moje noční království ;)...
... nejlépe je tu ovšem ráno, když otevřu okno, při ranním sluníčku, a pouštím si sem ještě ten trochu chladný ranní vzduch... odpoledne, jak se slunce otočí, tak vzhledem k tomu, že mám okna na západ, je tu pekelně... i s větrákem v zádech...
... a kdyby to šlo, cítili byste, jak tu všude voní barvy a terpentýn ;)...
















... kouzlu papírových pytlů jsem dost propadla, jsou praktické a na oku docela lahodící... :)  schovávám v nich bublinkovou folii, malá čistá plátna, obálky, balící papíry a různé zbytky kartonů a krepáků a všeho, co je prostě FAKT ŠKODA vyhodit ;)




... takhle uklizeno tu moc často nebývá... využila jsem nedávného velkého úklidu a pořídila pár fotek... 
... momentální stav už je zase víc než chaotický :) ... díkybohu!

... a z toho bince vám s Křemílkem máváme ;)


... jsou to s Mimi už moji pomocníci ;) třeba takové balení magnetek a přívěsků máme sehrané jedna báseň :)





Děkujeme za návštěvu a budeme se těšit na příště ;)

Vaše Šárka a spol. ♥
   

pondělí 26. června 2017

První vlaštovka...

První obrázek, který vznikl po měsících zápolení a pálení... 
... tak trochu "remake" jednoho mého obrázku z roku 2010... 
... a i já musím objektivně přiznat, že se ruka o nějaký ten level vytrénovala... 
... který je původní a který nová verze asi označovat nemusím ;)...






... táborák z něj založit neplánuji, naopak vysílám ho do světa ;)... ale Hani, váš email mě pobavil, spontánně mě to rozesmálo jako dlouho nic :)... 

... dovolím si citovat... 

"...přesto by bylo fajn, než budete dělat táborák, dát třeba na fcb nebo instagram foto "k podpalu", a vsadím se, že o něj bude velký zájem...! zkuste se nad tím aspoň kapku zamyslet :) "

... tak já zkusím, slibuji  ;)... ale stejně budu pořád ta sebekritická a na detailech lpící Šárka, to už nezměním ;) , protože rozhodně nechci hřešit na to, že je o obrázky zájem a tím vám můžu nabídnou cokoliv i to, čemu nevěřím... Nechci kvantitu prodeje nadřadit nad kvalitu děl. To mi je hodně proti srsti :)... (holt má dlouhá studia ekonomie se minula účinkem :)))

Tak se mějte moc krásně ♥
A děkuji všem, komuž jsem stála za to mi napsat ;)... 




neděle 25. června 2017

Když sebekritika přeroste bez hlavu...

... a vyústí v sebekrizi...

Sebekritika je dobrá věc. Alespoň já si to myslím.
Ale rozhodně se nic nemá přehánět... a že už o tom teď něco vím.

Jsem z těch, co nedělají nic polovičatě, a když už do toho nemůžu dát všechno, tak je lepší to nedělat vůbec. Ale jsem vůči sobě hrozně kritická a když už se někdy dostaví euforie z podařeného činu, ihned se zastydím, přijdu si trapně a začnu hledat chyby, abych se ujistila, že na to opravdu pyšná být nemůžu...

Dohání mě často pocit, že dělám hrozně málo, že jsem líná a že se musím snažit mnohem a mnohem víc.

Neumím přijímat chválu aniž by mi nebylo trapně a něco uvnitř mi neříkalo, že si jí nezasloužím.

Mé kritice samozřejmě neunikne ani moje malování... Nedám z ruky věc, které bych nevěřila a necítila, že je to to pravé... Jenže jsem tak trochu ztratila odstup. Malování mi už nepřinášelo radost, ale frustraci... Jen jsem se do něčeho pustila, už jsem byla schopna to odsoudit, že to stejně nebude odpovídat mým představám... Obrazy končili v kamnech, kresby v koši... Seděla jsem dlouho do noci v ateliéru abych ve finále nevytvořila vůbec nic...
Nesnášela jsem se za to... nazývala jsem se břídilem (a mnohdy mnohem šťavnatěji...)
Napadlo mě štětce navždy odložit a už je nikdy do ruky nevzít, jestli mi to všechno stojí za to. Ale zkuste přežít bez vody... Stejně tak já potřebuji seberealizaci malování...

Myslela jsem, že pustit se do něčeho jiného než obrazů mi dá trochu nadhled a nový dech... začala jsem s ptáčky... andílky... no však víte...
Ale i tam jsem narazila a stalo se z nich krmení pro kamna...

A samozřejmě se to poslední dobou začalo odrážet i na mé náladě...
Protože malování, ať se to zdá jakkoliv přehnané, je prostě můj život.

Pořád se mi o tom špatně píše a pořád mám v sobě zmatek.

Ale je zajímavé, že ve chvíli, kdy jsem už nevěděla co se sebou, tak nečekaně přišly nezávisle na sobě, dva krásné emaily od mých zákaznic... Četla jsem si je v tu chvíli několikrát dokola. Druhý den jsem si uklidila komplet celý ateliér. Třetí den jsem se nadechla a dokončila rozdělanou zakázku.
Čtvrtý den jsem otevřela šuplík a vyndala zbylé obrázky, které odolaly mým ničitelským nájezdům...

Obrázky jsem nafotila a zkusila je poslat do světa... s tím, že půjdu s kůži na trh, že počkám na objektivní kritiku...
... veliké překvapení bylo, že obrázky obstály...

... trochu jsem si uvědomila, že musím asi povolit a být trochu objektivní... že sebekritika je dobrá, ale že může být i dost destruktivní.

Asi se ještě k tomuhle tématu vrátím... až si to v hlavně trochu všechno proberu. :)






Tak krásný zbytek neděle!

Vaše Šárka